Přátelé, kamarádi, přijďte se ve čtvrtek 12.09.2024 podívat do pražského klubu Carpe Diem, kde si Terrakota v drobet pozměněné sestavě po dvou letech od svého posledního vystoupení zahraje nejen starší, ale i nové zbrusu písničky.
Budeme se těšit. 😉
Autor: Fox (Strana 2 z 4)
Přátelé, kamarádi,
zahráli jsme si na Mohelnickém Folkfestu.
Jde o festival, který navázal na Mohelnický dostavník, u jehož zrodu stála skupina Smolaři a který se každoročně konával mezi lety 1975 až 2019.
Pořadatelskou štafetu převzali Honza Štaigl s Madalen a je třeba říci, že se jim to podařilo na jedničku.
Když jsme v pátek večer s Terrakotou dohráli u osadního ohně a procházel jsem se po festivalovém areálu, napočítal jsem možná deset muzikantských skupinek, které hrály jako o život.
Od každé zněla jiná píseň, bylo to zábavné a skvělé.
Okamžitě jsem se ve vzpomínkách přenesl do dávných ročníků plzeňské Porty.
Na spánek jsem samozřejmě neměl nejmenší pomyšlení, jednu skupinkou jsme vytvořili s The Folks a spát šli až nad ránem.
Přes nepříznivou meteorologickou předpověď na festival dorazila spousta lidí, naštěstí pro všechny pršelo jen pár chvil.
A to před a pak ještě jednou po našem vystoupení.
Asi nás „tam nahoře“ má někdo rád. 🙂
Pokud chcete zažít atmosféru velkých festivalů, jakými bývala právě Porta v Plzni, myslím, že byste měli příští rok zvážit cestu do Mohelnice, protože TAM se zaručeně dějí věci… 🙂
A nejen po soumraku.
Díky za pozvání, všechna setkání a příště ahoooj! 😉
Fox
Milí přátelé a kamarádi,
v emailové schránce mi přistálo pár fotek.
Nafotil je kamarád Havran (díky 🙂 ) na akci s názvem Františkovy Folkové Lázně, kterou v městečku Oldřichov v Hájích pořádají kamarádi z kapely Větrno.
Akce mi udělala hrozně příjemně na duši hned z několika důvodů.
Začal bych místním fantastickým tiramisu a vepřovými steaky, které se přímo rozplývaly na jazyku.
Náš hostitel František nám sice neprozradil, jak je připravuje, ale zato s námi o to déle poseděl, se zpěvem a povídáním končilo se brzy nad ránem.
Po hodně dlouhé době jsem si poslechl koncert Větrna a musím říct, že se vůbec nedivím, že vyhráli Portu, jsou vážně dobří.
Za nás všechno dopadlo taky dobře, Olda si nespletl harmoniky a měl s sebou kapodastr…
Nepršelo.
A to přestože předpověď počasí zdaleka nebyla ideální, den před příjezdem jsme preventivně pročítali příručku Sedm pravidel, jak se chovat při tornádu.
Nepraskla mi struna.
Pivo bylo jako křen.
Ovšem nejpodstatnější proměnnou v rovnici sdílené radosti jste byli Vy všichni, kdo se po době zákazů a distancování sebral a dorazil za muzikou, bez Vás by to totiž nebylo ono.
Díky. 🙂
A samozřejmě též děkujeme za pozvání a někdy příště ahooooj!
S úctou Fox.
Přátelé, kamarádi,
je to tady, globální oteplování dorazilo do Čech!
Soudím tak dle toho, že na Jizerské Notě bylo ve srovnání s předchozími vymraženými ročníky takové vedro, že chybělo dost málo do plavek a ve sprchách tekla teplá voda.
Krom téhle teplotní jsem na místě zaznamenal další anomálii.
Totiž…
Předloni jsem na jednom festivalu nevěřícně zíral na Oldu, jak uprostřed vystoupení mizí asi tak na sto let se vlekoucí minutu z pódia se slovy „Zapomněl jsem si kapodastr, hned jsem zpátky“.
(Což trumfnul tím, že namísto hraní do lázní Bělohrad dorazil nachlup přesně do o padesát kilometrů vzdálených lázní Bohdaneč…) a říkal jsem si, že tohle, TOHLE se mně nikdy nemůže stát.
Přece nejsem blbej, žejo…
No.
Po nazvučení v Hejnicích jsme se chystali odmávnout začátek první písně, ve které používám zvyšec na druhém pražci, když vtom…
Když vtom jsem zjistil, že ho s sebou nemám, anžto leží na posteli v chatce, kde jsem si asi před hodinou chvíli přehrával nějaké špeky, abych při vystoupení zmenšil výskyt disturbačních jazzových partií.
Vzpomněl jsem si na Oldu, Bělohrad a začal se smát.
Totiž smát…
Nebudu vám nic nalhávat, v ten samý moment mi v osobnostním traktu začalo krvácet ješitné střevo.
Po překonání úvodního šoku jsem zkusmo do mikrofonu oslovil kamarády v hledišti s prosbou o zapůjčení jejich vlastního aparátu, pročež to všechny náramně pobavilo, protože pochopili, že je to bezvadnej fór.
Po minutě vlekoucí se asi tak sto až dvě stě let dva muzikanti zareagovali a jeden kapodastr dokonce přinesl!
Řeknu vám, nevěřil bych, jak je mezi lidmi málo kapodastrů!
Nakonec se vše v dobré obrátilo a v soutěži kapel jsme se umístili na bedně na pěkném druhém místě ve společnosti Ladybirds a Isary.
Kamarádi…
Děkujeme za Vaší přízeň, hlasy a tak celkově, užívejte si života a neděste se výpadků v Matrixu, skleróza je totiž nemoc inteligentů, protože jen blbec nemá co zapomínat. 🙂
Fox
PS: kdyby se někdo chtěl ze zvědavosti a třeba jen tak pro radost podívat na sestřih tří písniček, které jsme hráli na Notě…
