Přátelé, kamarádi,
je to tady, globální oteplování dorazilo do Čech!
Soudím tak dle toho, že na Jizerské Notě bylo ve srovnání s předchozími vymraženými ročníky takové vedro, že chybělo dost málo do plavek a ve sprchách tekla teplá voda.
Krom téhle teplotní jsem na místě zaznamenal další anomálii.
Totiž…
Předloni jsem na jednom festivalu nevěřícně zíral na Oldu, jak uprostřed vystoupení mizí asi tak na sto let se vlekoucí minutu z pódia se slovy „Zapomněl jsem si kapodastr, hned jsem zpátky“.
(Což trumfnul tím, že namísto hraní do lázní Bělohrad dorazil nachlup přesně do o padesát kilometrů vzdálených lázní Bohdaneč…) a říkal jsem si, že tohle, TOHLE se mně nikdy nemůže stát.
Přece nejsem blbej, žejo…
No.
Po nazvučení v Hejnicích jsme se chystali odmávnout začátek první písně, ve které používám zvyšec na druhém pražci, když vtom…
Když vtom jsem zjistil, že ho s sebou nemám, anžto leží na posteli v chatce, kde jsem si asi před hodinou chvíli přehrával nějaké špeky, abych při vystoupení zmenšil výskyt disturbačních jazzových partií.
Vzpomněl jsem si na Oldu, Bělohrad a začal se smát.
Totiž smát…
Nebudu vám nic nalhávat, v ten samý moment mi v osobnostním traktu začalo krvácet ješitné střevo.
Po překonání úvodního šoku jsem zkusmo do mikrofonu oslovil kamarády v hledišti s prosbou o zapůjčení jejich vlastního aparátu, pročež to všechny náramně pobavilo, protože pochopili, že je to bezvadnej fór.
Po minutě vlekoucí se asi tak sto až dvě stě let dva muzikanti zareagovali a jeden kapodastr dokonce přinesl!
Řeknu vám, nevěřil bych, jak je mezi lidmi málo kapodastrů!
Nakonec se vše v dobré obrátilo a v soutěži kapel jsme se umístili na bedně na pěkném druhém místě ve společnosti Ladybirds a Isary.
Kamarádi…
Děkujeme za Vaší přízeň, hlasy a tak celkově, užívejte si života a neděste se výpadků v Matrixu, skleróza je totiž nemoc inteligentů, protože jen blbec nemá co zapomínat. 🙂
Fox
PS: kdyby se někdo chtěl ze zvědavosti a třeba jen tak pro radost podívat na sestřih tří písniček, které jsme hráli na Notě…
